Zaměření

Tento blog shrnuje poznatky, které léta získávám jako konzultant firem i nevládních či výzkumných organizací a asociací. Zkušenosti s řízením organizace, projektů národních i mezinárodních i zapojováním se do nich na mnoha stupních hierarchie i externě jako mentor či evaluátor, jsem získal opravdu hodně.

Setkávám se s vizionáři, méně či více otevřenými akademiky, racionálními investory, státními i evropskými úředníky, nadšenci ze startupů i nevládek, věřícími tradičních náboženství i byznysmany řídícími firmy za pomoci vzájemně nesourodých – méně či více duchovních – představ a teorií. Nemyslím si, že by jedni byli lepší než druzí. Prostě je všechny přijímám jako součást hodně nesourodé reality, v níž je potřeba pracovat na „snesitelné společnosti“.

Když přicházím s nějakými zkušenostmi, tak vždy až po několika letech pozorování, praxe a srovnání se současným stavem poznání. Tak je tomu i v tomto případě, kdy po deseti letech každodenního vedení lidí působím již dalších takřka 8 let jako člověk s vnějším pohledem, který může srovnávat různé přístupy.

Pozitivní psychologie založená na důvěře ve vědecké výzkumy

Prožil jsem tak dobu zuřivého překládání manažerských bestsellerů s krátko- i déledobější validitou, podpory výzkumných center z nepříliš promyšleně rozdělovaných EU dotací bez další vize a finančního zajištění jejich fungování a nově i techničtěji pojatých studií a koncepcí hovořící o rychle přicházejících nových potřebách průmyslu 4.0, který zatím v Česku není příliš viditelný.

Zvláště prvně uvedené bestsellery americké provenience nejsou u vedení a manažerů firem neznámé, bývají prošpikované „leader“, „happiness“, „harmony“ a „balance“ termíny, představami, funkcemi a svobodnými pracovními prostředími. Všechny významně ovlivněny superlativitou požadovanou americkou společnosti nebo vycházející z hnutí pozitivní psychologie a jejích výzkumů.

Tyto přístupy jsou navíc vyžadovány pro udržení pracovníků generace Y a postupně i vysoké školy dokončující generace Z vzhledem k nadnárodnímu působení firem a přenosu informací stále více i v Evropě. Existence těchto více či méně nesourodých generací je jinak samozřejmě pro vědce zatím spíše neověřenou hypotézou. O „good to great“ firmách, jejichž lídři a nejúspěšnější manažeři jsou převážnou pracovního času ve „flow“ začínají s „proč“ (aniž by si před tím ujasnili „kdo“) popsaných nadaným autorem či speakerem se dobře čte. A někdy se i dobře kouká na jejich videa. V mém případě tedy jedině když je řečníkem dáma :-).

Literatura (namátkou několik v posledních letech vydaných v češtině):
Martin Seligman: Opravdové štěstí – pozitivní psychologie v praxi
Mihaly Csikszentmihalyi: Flow a práce
Shawn Achor: Výhoda spokojenosti

Jim Collins: Jak z dobré firmy udělat skvělou
Simon Sinek: Začněte s proč

Duchovní koncepty postavené na vnitřních prožitcích, které je těžké přenést pomocí slov

Stejně tak na první a někdy i na druhý či třetí poslech mohou zajímavě rezonovat všezahrnující duchovní koncepty o moudrosti, dobru či etice v podnikání. Vědomě, autenticky, s láskou a navíc vždy s otevřeným srdcem byste měli umět snídat, svačit i obědvat, aby se Vám poté dobře pracovalo, hbitě zastavovat negativní myšlenky ihned při jejich vzniku a mezi tím se štědře dělit se všemi ostatními spolupracovníky o zážitky a s bezdomovci postávajícími nedaleko Vaší kanceláře v centru města i o svoje materiální výdobytky. Oboje totiž zvýší – i podle výzkumů vědců z oblasti pozitivní psychologie – díky vytvořeným dobrým pocitům a rozvoji altruismu Vaši pracovní produktivitu.

Z trendů v oblasti vědecké i duchovní vzniká zajímavé napětí, občas i synergie. Různě přeháněná marketingová rétorika obou těchto podobajících se, ale z jiných kořenů vycházejících přístupů pak díky používání v byznyse míří na touhy dnešních lidí celkem logicky a přirozeně. Škoda jen, že je v ní tolik prvoplánového slovního násilí, které od zajímavých poznatků odrazuje mnohé přemýšlivé osoby.

Výzkumy mozku prováděné zejména na univerzitách v USA opakovaně po mnoho let jinak ukazují, že opravdu lze dosáhnout duchovní praxí lepších výsledků a štěstí i v práci. A tak se v některých ohledech tyto přístupy začaly spojovat i v literatuře. V roce 2003 známý autor v oblasti emoční inteligence Daniel Goleman sestavil v USA knihu, která vyšla v češtině pod názvem Destruktivní emoce – Rozhovory vědců s Dalajlamou a bývalý úspěšný vědec v oblasti molekulární genetiky, poté buddhistický mnich, překladatel Dalajlamy a přímý účastník těchto rozhovorů Matthieu Richard publikoval tentýž rok ve Francii jiný bestseller Kniha o štěstí.

I přes naprosto opačně znějící názvy, i to, že kniha „amerického vědce“ se neprodávala ve většině knihhkupectví narozdíl od knihy „buddhistického mnicha“ v sekci „esoterika“, ale v sekci „psychologie“, šlo obsahově o dvě strany jedné mince. Vědecké výzkumy mozku lidí vycvičených ve východní duchovní praxí potvrzovaly její pozitivní účinky na osobní i pracovní život lidí.

Opravdu by bylo skvělé, když by všichni mysleli pozitivně, používali úspěšně meditativní techniky, dělali každý den něco praktického pro udržitelnost přírodního bohatství a dávali pro radost. V příkladech výše uvedených a dalších desítek úspěšných knih se však o velmi malé vzorky populace a stále se opakujících případových studií – zejména technologických – amerických firem a několika málo z dalších oblastí (např. ekologicky orientované firmy) a zemí (v drtivé většině dalších anglosaských – Velká Británie, Kanada, Austrálie).

Skok do organizační i společenské reality ve Střední Evropě vypadá většinou trochu jinak. Byznys je pořád „business as usual“, aplikace nových přístupů v praxi je bolestivá a jako lidé jsme prostě nedokonalí.

Je snesitelná (nad)průměrnost dostatečně sexy :-)?

I u nás je marketingové rétoriky „pozitivních lídrů“ či státních orgánů údajně „řízených (tak dobře) jako (dotacemi nadopovaných) firem“ už trochu moc. Proto se v nich na tomto blogu příliš nedočtete. Nás bude zajímat akce, která povede alespoň k „snesitelné“ firmě či instituci. A to nám bude v tuto chvíli stačit. Pravda o snesitelné nadprůměrnosti, průměrnosti a v některých okamžicích i podprůměrnosti života firem i lidí s jejich často cyklicky se opakujícími vzlety i pády může být nakonec v dlouhodobém horizontu docela příjemná.

Co lepšího nabídnout lidem ve firmách a dalších institucích, kteří hledají světlo na konci tunelu všech nepřetržitě se valících informací, těžce uchopitelných konceptů, marketingových lákadel, vlastních tužeb a nikdy nekončících požadavků okolí?

 

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář